BIBLE STUDENTŮ HISTORIE

 

RECENZE - LEGENDY O OSTOJOVI

Málokterá kniha je v univerzitních kruzích historických kateder a nejen jich, tak známá...vlastně už profláklá jako je právě Legenda o Ostojovi. Samozřejmě se nabízí otázka proč tomu tak je? A proč by nás měl nějaký obyčejný Ostoj zajímat? Na všechny tyto otázky se pokusím odpovědět jako studentka jež studovala archeologii, historii, archivnictví a ted studuje humanitní vědy - neděste se toho výčtu, titul nemám zatím ani z jednoho. Každopádně zpátky k Ostojovi...

Kniha známé ikony archeologie Zdenka Smetánky  byl učitelem mých učitelů Archeologie), který zasvětil svůj život archeologii, obzvlášt té pražského hradu, stojí za přečtení až už jste kdokoli. Jako student výše zmíněných oborů se s ní setkáte na 100 procent, nebo se s ní dokonce musíte setkat, čímž nechci říct, že byste nedostudovali pokud by vás přeci jen kniha minula - opakuji velmi nepravděpodobné- ale pořád je to kniha se skoro až posvátnou úctou, od které je v knihovně vždy minimálně po aspon 5 ks, což ostatně už taky o něčem vypovídá. No nic...jako student tedy budete Ostoje znát, možná ho budete i trochu proklínat pokud z něj budete psát test a budete se ho pokusit přečíst den před zkouškou nebo ještě lépe v den zkoušky...ale zároven budete uctívat Zdenka Smetánku. Ale né ani tak za to, že jakožto archeolog přinesl do knihy mnoho skvělých poznatků a rozšiřuje vaše vědění, ale za to že jeho kniha je skutečně velmi čtivá. A na poměry odborné literatury je ta čtivost prostě zázrak...každý kdo musel přečíst aspon jednu odbornou knihu ke zkoušce tak ví. Je to opravdu strašně osvěžující číst odbornou knihu, jejíž autor píše obsáhle ale zároven čtivě a má i nějaké to tvůrčí střevo. Díky tomu je kniha nejen hodná ke studentům, ale i k široké veřejnosti a tudíž je svou formou dostupná opravdu všem.

Co se týká obsahu kniha pojednává o Ostojovi, jenž byl zaznamenán v letech 1120 a dál jako dušník únětického kostele, který byl pod správou dvou kanovníků.  Ta věta sama o sobě může působit nudně, skoro až banálně ale historik u ní skoro až roní slzy. Proč? Protože najít jakoukoli zprávu o ,,obyčejném" rolníku z tohoto období je jako najít skutečný zlatý grál. Není těžké si odvodit, proč se říká, že historii píší vítězové, a proč máme hlavně dochované prameny o válkách a panovnících nebo šlechtě. Stejně jako v dnešní době je obyčejný lid zkrátka přehlížen a kdo ví, možná že za několik stovek let se i my staneme takovými Ostoji, protože novodobá archeologie bude mít opět informace spíše o tom jak si žili politici, královská rodina v Británii...kdo ví, možná budou taky tápat co že to dělat ten normální pracující český člověk. Ostoj je tedy výjimečně nevýmečný, určitě jediný svého druhu, jehož jméno známe a z jakého období pochází a i v jeho případě se jedná spíše o náhodu, že se vůbec do zápisu dostal, nebo že se nám listina vůbec dochovala. A díky bohu za tyto náhody, protože jinak by studenti musely číst nějakou jinou a určitě méně stravitelnou odbornou literaturu a svět historiků by neznal muže jenž v potu tváře žil svůj život poblíž Levého Hradce.

Nechci se tu příliš rozepisovat o obsahu, ten at si každý přečte sám. Kniha je členěna na kapitoly zabývající se určitými aspekty Ostojova života, některé věci jsou samozřejmě více podložené nebo prokazatelné i skrz jiné soudobou nebo o něco pozdější etnografické prameny. Třeba není tak těžké odvodit jak asi Ostoj hospodařil nebo čím se živil, jiné jsou neméně zajímavé, ale tonou trochu ve tmě, jelikož stejně jako dnes nemůžeme s přesností nikomu nahlédnout do hlavy, s člověkem co žil o několik stovek let dřívě je to přirozeně ještě komplikovanější, a dostáváme se na tenčí led spekulací, které nebudeme bohužel nikdy prohlásit za jednoznačné - to je například kapitola o dvojí křestanské a pohanské víře, přetrvávající pohanské tradici nebo rituálech, které v té době praktikovali. 

Není snad kapitola, která by byla nezajímavá. Autor celý příběh pojal velmi komplexně, dotýká se mnoha témat.... a popisuje je velmi srozumitelně a přístupně, pozor nezaměnovat s přímočaře a jednoduše.

Ostoj je tak jakousi biblí historiografie, nebo-li  historické nauky, kterou nezajímají velké osobnosti a dějiny a dokonce ani tolik né letopočty...ale lidé nebo skupiny lidí, kteří v minulosti žili. Pokouší se zmapovat jejich každodennost, zvyky, tradice, způsob jednání a uvažování. Možná i proto je tak čtivá, i přesto, že je o muži z roku 1120 dokážeme se s ním v mnoha věcech ztotožnit spíše než s panovníky nebo vladaři žijícími zase v úplně jiném mikrosvětě. I Ostoj musel šetřit s penězi, starat se o obživu své rodiny, pracovat pro své šéfy, i on věřil v něco nadpřirozeného a pro jistotu vykonával vžité rituály pro štěstí a blahobyt.  A není se čemu divit, vždyt my jsme potomky Ostoje a i když s ním pořád mnoho věcí nemáme společných, pořád nás k sobě váže provázek minulosti propojující minulá staletí s naší moderní dobou.

Já osobně jsem ráda, že pro nás historiky je Ostoj biblí historiografie. Je to dílo vskutku velké a zároven jaksi osobní. Skvělé na tom je, že spojuje svou vášní pro život obyčejného lidu nejen renomované historiky, ale kohokoli z veřejnosti...a to umí málokterá kniha. Přečtěte si tedy Ostoje, jehož svět je nám někdy tak blízký a povědomý a někdy až vláštně vzdálený... a právě to je na tom všem zajímavé.